Menu

 

 

 

počítadlo.abz.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

Osada Šipín

Oficiálně je Šipín osadou, patřící do Konstantinových Lázní. Označení osada je ovšem přinejmenším zavádějící pro místo se čtyřmi budovami (včetně kostela a fary) a s nulovým počtem obyvatel.

 Šipín

Pohled na Šipín od příjezdové cesty. Před kostelem je budova fary, vpravo od kostela hájovna a na pravém okraji snímku je zachycen roh budovy školy - 12.8.2014.

Leží na levém břehu Úterského potoka, v Pernarecké pahorkatině, tvořící výběžek Plaské pahorkatiny. Naproti tomu Konstantinovy Lázně se nachází na okraji Bezdružické vrchoviny, náležející do Tepelské vrchoviny. Území Šipína je od roku 1997 součástí nově zřízeného Přírodního parku Úterský potok - západ. V těsné blízkosti Šipína se nachází bezemínské hradiště i zřícenina hradu Gutštejn.

Šipín kostel sv. Barbory Šipín kostel sv. Barbory

osada Šipín osada Šipín

Geologicky je toto území tvořeno fylitickými břidlicemi a droby z údobí proterozoika (český ekvivalent starohory), tedy z dob předprvohorních. Jejich stáří je tudíž zhruba 700 až 800 milionů let. Místy jsou tyto horniny narušeny vyvřelinami třetihorního původu. Vodní toky, zejména Úterský potok a Hadovka v nich vyhloubily hluboké a strmé kaňony s vrstvami sekundárních usazenin na dnech.

osada Šipín osada Šipín

Samotná osada Šipín leží na ostrožně, chráněné ze tří světových stran strmými skalnatými srázy. Ze severu a západu je to údolí Úterského potoka, z jihu hluboká, skalnatá rokle s občasnou vodotečí a ze severovýchodní strany podobná menší rokle s pramenem železité kyselky. Pouze na východní straně spojuje Šipín s okolním terénem úzká šíje, po níž dnes vede přístupová cesta.

Šipín bývalá škola

I když se to dnes zdá podivné, Šipín má bohatou a dlouhou historii. Zřejmě pro svou výhodnou polohu, chráněnou příhodným přírodním reliéfem, bylo toto místo osídleno již od pravěku. Podle pověsti se na místě dnešního kostela sv. Barbory kdysi nacházela pohanská svatyně. Při stavbě nové školy byly v roce 1886 vykopány keramické střepy, které se však nedochovaly. O tomto nálezu se poprvé zmiňují v roce 1933 L. Franz a C. Streitová. V roce 1935 nalezl objevitel nedalekého bezemínského hradiště L. Bittner ve výkopu vodovodu pro hájovnu keramiku, kterou považoval za doklad existence slovanského kultovního střediska na tomto místě. Na tyto práce navázali až v letech 1982-83 D. Baštová a J.Bašta povrchovým průzkumem a sběrem keramických střepů. Většinu z nich datovali do časového období od 9. do 11. až 12. století, menší část do pravěku, do doby bronzové. Na základě datování keramiky a prozkoumání dosud patrných zbytků obvodových valů se domnívají, že se zde nacházelo slovanské hradiště raného středověku, i když nevylučují ani pravěký původ opevnění. Definitivní určení, ke které fázi osídlení toto opevnění patří, by přinesl až důkladný archeologický průzkum areálu.

Šipín plánek hradiště

Hradiště má přibližně oválný tvar s plochou necelých 1,5 hektaru a leží v nadmořské výšce kolem 440 m. Převýšení nad údolím Úterského potoka je 40 až 45 metrů. V terénní šíji na východní straně byl v nejužším místě vyhlouben dnes již zasypaný, 10 až 14 metrů široký příkop. Hned za ním směrem k hradišti byl vybudován mohutný vnější obranný val s vnějším převýšením nad příkopem 3 až 4 metry. Ve vzdálenosti asi 20 metrů od tohoto valu se nalézá druhý, vnitřní obranný val, který částečně prochází místy, kde byla koncem devatenáctého století postavena škola. Celou vrcholovou plošinu skalnatého ostrohu lemují zbytky obvodového valu, místy již téměř neznatelné. Podle nálezů keramických střepů vzniklo hradiště v 9.století, s vrcholovou fází ve století 10. a 11. Raně středověké osídlení zde zaniklo ve druhé polovině 13. století. Nelze vyloučit, že hradiště na Šipíně převzalo funkci opěrného bodu po zaniklém sousedním bezemínském hradišti, je však také možné, že po krátkou dobu obě hradiště existovala společně. Podle kusých zmínek ve starých středověkých kronikách (které ovšem nemusí být historicky správné), se většina badatelů domnívá, že toto území patřilo v 7. a 8. století ke kmeni Lučanů se střediskem na Žatecku. Jiní naopak soudí, že v západních Čechách žil v povodí řeky Mže slovanský kmen Mžanů, pojmenovaných podle této řeky. Ať už tomu bylo tak, či onak, je jisté, že v průběhu 8. a 9. století docházelo k centralizaci moci, ke spojování jednotlivých kmenů do větších celků. Byly tak pokládány základy raně středověkého přemyslovského státu a kmenové zřízení postupně zanikalo. Určitě to nebyla změna zcela dobrovolná a mírová, protože jak se říká, silnější vyhrává. Možná, že právě toto období odráží zánik bezemínského hradiště, které bylo zničeno velkým požárem, a následný vznik hradiště na Šipíně. To všechno jsou ovšem pouhé domněnky, které nelze bez znalosti datace šipínských valů historicky doložit.

Šipín kostel sv. Barbory Šipín kostel sv. Barbory

První písemná zmínka o Šipíně pochází z roku 1369. V roce 1352 zde byl postaven gotický poutní kostel sv. Barbory, přestavěný v roce 1709 do dnešní barokní podoby. Jednolodní kostelní stavba je doplněna pseudorománskou věží. Hlavní oltář Panny Marie s dítětem je dílem malíře Rudolfa Müllera, stejně jako malby sv. Jana a Nanebevstoupení Páně, umístěné na bočních oltářích. Jedinečnou uměleckou hodnotu má i gotická socha svaté Barbory, jíž je kostel zasvěcen. Jak došlo k tomu, že kostel uprostřed lesů je zasvěcen právě patronce horníků? Nejspíš proto, že ve středověku se v údolí Úterského potoka těžila železná ruda. Jedno z nejznámějších míst leží asi 2 km po proudu potoka u Trpíst, v lokalitě zvané Horské Domky. Těžba rud byla v oblasti ukončena nejpozději do r. 1600 a těžební štoly postupně zavalily sesuvy.

Šipín kostel sv. Barbory Šipín kostel sv. Barbory Šipín kostel sv. Barbory Šipín kostel sv. Barbory

Na pozemku kolem kostela se nachází hřbitov. Jména na náhrobcích z konce 19. a počátku 20. století prozrazují, že místní obyvatelstvo bylo převážně německé národnosti. Po roce 1945 jich byla většina podle Benešových dekretů odsunuta do Německa a značná část nemovitostí tak zůstala trvale neobydlena a chátrala. Z iniciativy bývalých rodáků byla v devadesátých letech v Německu uspořádána peněžní sbírka na opravu a údržbu areálu. Oprava střechy kostela sv. Barbory na Šipíně byla v roce 2006 finančně podpořena Česko-německým fondem budoucnosti příspěvkem ve výši 400 000 Kč. Kostel svaté Barbory je bohužel celoročně uzavřen a otevírá se pro návštěvníky pouze jedinkrát v roce při příležitosti celebrování česko-německé mše. Tato mše se ale nekoná, jak bychom mohli očekávat, na svátek patronky svaté Barbory počátkem prosince, nýbrž byla pro příhodnější povětrnostní podmínky přesunuta na srpen.

osada Šipín osada Šipín

V r. 1752 byl při kostele zřízen domek kostelníka a v roce 1857 získal Šipín samostatnou faru, stojící dodnes. V roce 1788 byla vedle kostela postavena jednotřídní škola, do které docházely děti z okolních vesnic Pakoslav, Rozněvice, Mydlovary a samot (hájovny, mlýny, apod.). Byla postavena z náboženského fondu, který nechal zřídit císař Josef II. Do tohoto fondu plynuly peníze získané rušením klášterů a byla jimi financována reforma školství. V r. 1838 je na Šipíně zmiňováno 6 stavení a 41 obyvatel, byla zde navíc hospoda, která později vyhořela a nebyla obnovena. Stála přibližně v místech, kde je dnes informační tabule naučné stezky.

Šipín

Kvůli stále vzrůstajícímu počtu žáků přestávala stávající škola dostačovat, a proto byla během roku 1893 postavena nová školní budova a budova původní školy byla přeměněna na hájovnu. Škola byla jednotřídní, veřejná a obecná. Protože počet žáků i nadále rostl a dosáhl až 90, a protože cesta do školy byla nebezpečná, byla v roce 1927 povolena výstavba další školy v obci Pakoslav, která byla otevřena v únoru následujícího roku. Během druhé světové války docházelo do šipínské školy kolem 80 dětí. Jelikož se do jednotřídní školy nemohly všechny najednou vejít, probíhalo vyučování ve dvou směnách. Po válce byla výuka obnovena až v roce 1956, zájem o školu však slábl a tak zde byla v roce 1967 výuka ukončena. Je zajímavé, že až do roku 1961 nebyla ve škole zavedena elektřina, a tak se začátek a konec vyučování musely přizpůsobit dennímu světlu. Po roce 1967 připadla škola Domu pionýrů a mládeže v Dýšiné, který zde pořádal letní tábory.

Dnes už ani jedna stavba na Šipíně neslouží původním účelům. Jsou majetkem soukromých subjektů a využívají se pouze k rekreaci.

 

Dřevěná kaple Panny Marie

Šipín lesní kaple Panny Marie

U silnice pod Šipínem stojí dřevěná roubená kaple Panny Marie, krytá šindelovou střechou s malou zvoničkou, kterou nechal postavit v roce 1892 majitel zdejšího panství kníže Karl von Lövenstein u tzv. Svaté studánky. Voda v této studánce (železitá kyselka) má údajně léčivé účinky. Podle místní legendy si jedna slepá pasačka touto vodou protřela oči a prozřela. Voda ze studánky léčila nejenom oční problémy, ale i nemoci pohybového ústrojí. Do kaple byly umístěny dvě berly, které zde zanechal zázračně vyléčený poutník. Studánky s léčivou vodou kryjí dva malé dřevěné přístřešky, umístěné po stranách kaple.

Šipín lesní kaple Panny Marie

 

Dudákovský mlýn a vodní hamr

Šipín

Dudákovský mlýn stával přímo pod Šipínem, hned za mostem přes Úterský potok. Reprodukce fotografie ukazuje, jak mlýn vypadal někdy kolem roku 1930. Dalších pět fotografií zachycuje postupnou devastaci mlýna a jeho přeměnu v ruiny. Dnes je malé parkoviště vedle mlýna východiskem naučné stezky Šipín.

Šipín Dudákovský mlýn Šipín Šipín Dudákovský mlýn Šipín Šipín Dudákovský mlýn

Šipín Dudákovský mlýn Šipín Šipín Dudákovský mlýn

Podobně jako Dudákovský mlýn dopadl i vodní hamr na pravém břehu Úterského potoka, který stával na spojnici mezi Šipínem a bezemínským hradištěm. Zůstaly po něm jen rozvaliny se zbytky obvodových zdí.

Šipín bunkr

 

Bunkr lehkého opevnění

Těsně u silnice a mostu přes Úterský potok stojí malý železobetonový bunkr, postavený v letech 1936 až 1938 jako součást obranné linie tzv. Plzeňské čáry. V přibližném oblouku asi 30 km západně od Plzně byla na linii přírodních překážek budována soustava lehkého opevnění, jejíž součástí byl i tento bunkr. Celá obranná soustava nebyla dokončena, protože již 4. října 1938 bylo toto území po podpisu Mnichovské dohody obsazeno Německem. V nedávné době byl bunkr upraven členy Military car klubu a byla k němu umístěna informační tabule, popisující historii tohoto opevnění.

Šipín bunkr

Informační zdroje

Informační panely naučné stezky Šipín
Oficiální stránky obce Konstntinovy Lázně: www.konst-lazne.cz
Dara Baštová:     Šipín a Všeruby - Nové hradištní nálazy z Plzeňska, Archeologické rozhledy 1984, s. 498 - 509
Michal Lutovský:  Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nakladatelství Libri,
                         2001, s. 322